Putování
Jak se jelo do Karmejova (ráje).
"O chlup mi ujíždí metro, vidím zadek vlaku, přijedu příštím, čekejte! Harmiva."
"V tom zadku jsme my ostatní holky - počkáme."
Toť úvodní sms-ková korespondence k věcem příštím. K nadcházejícímu víkendovému cyklovýletu. Ryze holčičí putování může začít...
Dle plánu se nakonec scházíme v Rajské zahradě, u výstupu z předposlední stanice metra B. Je sobota, lehce po deváté dopolední. Nad mapou vymýšlíme, jak ven z Prahy. Chceme přes Čelákovice na Milovice a dál přes Jabkenice do Českého ráje. Ráje, velebeného Karmejem, kousek západně od Sobotky. Je nás pět bab a Prahu opouštíme tak trochu intuitivně. Cyklostezka A 44 nás vede Xaverovským hájem na Horní Počernice, Zeleneč je už první obec za Prahou. Netrvá dlouho a kopírujeme Polabskou cyklostezku. Slunko se zálibně vzhlíží v říční hladině, naše oko spočine na soutoku Labe s Jizerou. Na druhý polabský břeh se dostáváme po mostní železné konstrukci. Slouží pouze turistům - pěšákům i těm s koly. Blíží se poledne - i rozhodneme se pro polévkovou pauzičku U Ferusů v Káraném. Při studování podrobnější nástěnné mapy se k nám přitočí domorodý cyklista a poradí nám optimální "jak dál". Poměrně dlouho je nám věrna cyklostezka 0037 a taky 8147. Užíváme si jízdy voňavými borovými lesy, od křižovatky sv.Václava pak pokračujeme doleva a následně bývalým vojenským prostorem. Vyhneme se Lysé nad Labem, prosvištíme Milovicemi. Tady to Ferda poznává - v hospodě u Jelínka už kdysi byla (jak jinak než kolmo, jak jinak než s naším Jelínkem Jardou a spol.). Pokračujeme přes Struhy, Újezdec, Luštěnice, Kosořice.
Uďobneme něco z úrodných okolních polí - aromatický celer s kořenem i natí, kulaťoučké cibulky ve zlatavých slupkách... Taky dozrávají špendlíky, odborně plody slivoně myrobalánu. Ty blíž slunci jsou už slaďounké a i přes prapodivný název nám chutnají ;-). Chvíli se zdržíme v Jabkenicích u památníku Bédi Smetany a pak v hospůdce uprostřed kopce. Zdejší paní hospodská nám uvaří moc dobrou kávičku, latté, cappuccino, co kdo si poručí. Vidno, že příprava je odborná a s láskou... Z Jabkenické obory nás to vyplivne v Ledcích - Lenka s Harmivou zavzpomínají na zdejší ochotnická divadelní představení pod širým nebem, která v minulosti navštívily.
"Jedete z pivovaru?" ptá se jeden z protijedoucích cyklistů za obcí Ledce.
"Vypadáme snad na to?" opáčíme a hodíme krátký rozhovor.
Cyklistu dojíždí cyklistka, asi manželka. Pozdraví, ale jede dál.
"To víš, jak vidím ženský... " provinile škytne muž a šlápne do pedálů, aby dohonil ženu ;-).
Za Kobylnicí v kopci jako první dojede Ilon mladého cyklistu. Za chvíli je na kopci celá naše pětka. Cyklista teenager, mířící do Mladé Boleslavi, nás všechny přejede zrakem a vytáhne ze svého baťůžku skleněný půllitr. Není to ledajaký půllitr. Je to pivní půllitr Slepého krtka. Aby nedošlo k mýlce, krtek se silnými brýlemi je na půllitru skvěle vyportrétován. Kterak v hnědém kožíšku na modrém pozadí pije pivo. My jen zíráme... Pak ještě více - hoch vytáhne 2-litrovou pet láhev plnou polotmavého ležáku. Ten před chvíli načepoval v nedalekých Ujkovicích, v soukromém pivovaru. Konalo se tam něco jako "sobotní den otevřených dveří". Slepý krtek ve skleněném půllitru koluje mezi námi a šmakuje velmi! Dokonce i Ále, která jinak preferuje zelený čaj. Za Krtka slepého nabízí rozveselená Ála Schwarzwaldskou šunku.
Dojíždí nás další cyklista. Vypadá to, že i on se dnes setkal se Slepým Krtkem.
"Kam máte, dámy, namířeno? Na Lhotky? To máte jako kalhotky... ", laškuje.
Chvíli nás doprovází, ale když my sklouzneme dolů s příkrého kopce, zůstane nahoře.
"To bych už zpátky nevyjel, možná ani nevyšel... ", smutně se loučí.
Petkovy, Svobodín, Bechov. Přes půvabná luka s kravkami stračenami, taky nádherným lesem a taky konečně do pořádného kopce. To aby si trochu užila i Ilon. Polabskou nížinu máme dnes definitivně za sebou. Obruby, Malobratřice. Pak už jen doleva kopeček, na obzoru kostel a před námi postel, jak si do taháku připsala Ferda. Ano, jsme u cíle našeho dnešního putování. Jsme v obci Solec, v druhé chalupě od konce. Jsme v Karmejově ráji. Natočeno lehce přes 90 km.
Nedaleko odtud má chalupu další Stodolák Vašek. Doprovázen svým psím přítelem přijel autem chviličku před námi, aby zatopil v kuchyňských kamnech. Ačkoliv začalo mrholit, rozdělá Vašek oheň i venku. Nám zbývá pouze uříznout pruty, napíchnout buřtíky a do zlatova, křupava je opéci. Když se Solec ponoří do tmy, Vašek s psíkem se vracejí do svého a my do Karmejova. V útulné chaloupce pokračujeme, vždyť noc je ještě mladá... Mile a nenásilně oslavíme narozky Marty Ferdy. Nechybí vínko, grilované masíčko a grilovaná zeleninka. Mňam, máme se dobře! Pak se sobota přece jen přehoupne do neděle a přichází čas zanořit se do peřinek. Ještě nezbytná fotodokumentace - CVAK ! Tak dobrou a sladké sny...
Po posilujícím spánku a vydatné snídani po sobě uklidíme, necháme vzkaz "Karle, díky za úžasný azyl, rády si zopakujeme!" a hurá opět na kola. V obci Kněžmost máme spicha s Vaškem. Přijíždí taky kolmo (bez pejska). Další putování ve Vaškově režii - impozantní zřícenina skalního hradu Valečov ze 14.století. Malebné vesničky Ptýrovec a především Ptýrov - zde Vašek prožil svá klukovská léta. Přírodní park Klokočka v údolí řeky Rokytky a kaple zasvěcená sv.Stabinovi. Ovšem vysvěcená na sv.Prokopa, odtud její pojmenování. Širé lány dozrávajících makovic - máček chutná opravdu skvěle a navzdory poměrnému chladnu a hrozícím mračnům všechny rozjaří :-). Po makovém předkrmu nás na oběd Vašek zavede také na Klokočku. Příjemná restaurace s výtečným kuchařem však není v lesích, nýbrž v Nové Vsi u Bakova. Pár metrů před hospodou Lenka píchne duši předního kola. Když defekt, tak v ten správný čas, Lenka holt umí... Vašek duši vymění a rozloučí se s námi. Po obědě však zjišťujeme, že přední kolo Lenčina bicyklu je opět prázdné! Do následné opravy se pustíme samy - no jo, pidi defekt u záplaty duše. Vyměníme ji za fungl novou. Pravda, drobet se při tom zapotíme, ale kolektivní dílo se podaří. Nedělní čas pokročil, zamíříme proto rovnou do Bakova nad Jizerou. V cukrárně na náměstí neodoláme a odměníme se sladkou bodkou - kopečky zmrzlin různých druhů jsou výborné. Zbývá už jen přesun na bakovskou vlakovou zastávku a naskočit do přijíždějícího spoje na Prahu. Jedno móóóc pěkné putování končí. Taky proto, aby mohlo začít neméně hezké putování další... :-)
Zaznamenala Harmiva
