Po čtyřtýdenní pauzičce se vydávám na cyklo-repete Českým středohořím. Ze svého pražského domova netradičně ráno autobusem. Mé nové kolo potřebovalo totiž určité úpravy/opravy a já ho před výletem musím ještě na Mělníku vyzvednout. S mělnickými cyklisty pak již kolmo dojedu na vlakovou zastávku Cítov. Netrvá dlouho a už se soukáme do našeho sobotně výletního vlaku. Kamarádů cyklistů a jejich kol je tu už hafo - početná skupina vyrážela už z Prahy Masaryčky a nemálo kolařů přistupovalo v Kralupech. Ještě očekáváme posilu v Roudnici (ano, již v počtu dvou nastupuje) a taky v naší pro dnešek výstupní stanici Malé Žernoseky několik příznivců cykloturistiky. V konečném součtu je nás necelá třicítka a můžeme vyrazit plánovaně Opárenským údolím. Jaro je právě v rozpuku a zdá se, že naše duše též. A tak se za pozvolného stoupání cyklostezkou podél Milešovského potoka posunujeme vpřed, kocháme se a žasneme (jako ostatně každoročně v tuto dobu), co jaro v přírodě dokáže. Máme s sebou také osvědčeného průvodce - ústeckého cyklokamaráda Miloše. Ten nás vyvede z Opárenského údolí přes Velemín pod horu Milešovku (837 m). V obcí Milešov tentokrát jen projíždíme (hospodský má ještě zavřeno) a raději stoupáme táhlým kopcem až do nejvyššího bodu dnešního dne. Teprve zde se chvíli zastavíme v čase a prostoru... v čase sobotně polední pohody a prostoru úžasně členité krajiny. Kde špičaté i oblé kopce, kopečky a celková malebnost tak lahodí oku. Kde ostrá viditelnost je téměř nedozírná a zastaví se až o siluetu známých kladenských věžáků na obzoru. Sjezd do Kocourova si náležitě vychutnáme. Taktéž výtečný oběd v místní hospůdce, ať už je to klasický smažený řízek, restovaná zeleninka s masíčkem, palačinky ze špenátem či ústeckým cykloklubem objednaný gulášek se šesti. Pravda, na ten se drobet čeká, jakož i na cyklisty z Ústí, ale nakonec se nasytí všici. Místo moučníku se ponoříme do dalšího SJEZDu. Sjezdu, kvůli kterému se dnešní středohorský reparát vlastně koná. Užíjí si tak i ti, kteří před měsícem z časových důvodů odbočili na vlak. Během úchvatné jízdy se stihne i nádherná kochačka neb vidět je opravdu ostře do daleka, do široka... vlevo Buková hora (683 m), Sedlo (726 m), Ronov (553 m), Vlhošť (613 m), vpravo dominanta dvouvěžové zříceniny Hazmburg. Závodíme s větrem a těžko říci, kdo je rychlejší... Přesně podle taháčků, které nám rozdal náčelník Mike, profrčíme obcemi Vlastislav, Třebenice, Úpohlavy, Černiv, Chotěšov, Břežany nad Ohří a Budyně nad Ohří. Nahlédneme do nádvoří zdejšího vodního hradu a kolmo pokračujeme dál. Vrbka, Martiněves, Račiněves a Straškov. Zde přibrzdíme, abychom se rozloučili a následně dle směrů návratu rozdělili. Mělničtí to vezmou pod Řípem přes Černoušek na Vraňany, Vrbno a po cyklostezce do královského města. Přidávám se k pražské odnoži, co se rozhodne vzít to přes Novou Ves a Nelahozeves. Střetáváme se s hustými houfy dotěrných much, to bude asi brzo pršet. Taky že jo - asi 10-timinutový deštík nás dostihl za Nelahozevsí. V Kralupech zamíříme k Vltavě a po jejím pravém břehu, pěkně proti proudu polykáme další kilometry. I obtížnější úseky zvládneme bravurně, nikdo neskončí nedobrovolně v řece. Přestože skupina rozverných potápěčů uprostřed Vltavy nás ke koupeli láká... ;-). Za Řeží se odpojí ti, co chtějí do Hoštic. Čeká je výživný kopec, ale budou brzy doma. Já zamávám až u Trojské lávky svému cyklistickému doprovodu a jedu se taky trochu zapotit do prudkého stoupání ulicí Trojskou. Za dnešek mám na svém kontě solidních 100 kilometrů. Děvčata, co po ose dojedou domů na Prahu 5, natočí i přes 110 km. Jak tedy ohodnotit dnešní reparát? Nikdo se neztratil, nezranil, všici dojeli... Bude to asi za výbornou. Konec konců, jde i o překrásné České středohoří!
zaznamenala Harmiva