"Tak sestry, nazout běžky, seřadit se do stopy a jedem!" Zavelel František, kterého vůdcovstvím pověřil chybějící Zdeněk, iniciátor nedělního Harrachovského běžkování. Žití není holt jen o radostech a o bezstarostném výletování... Představa o ideální máze pro první březnovou neděli se u každého z nás liší. Vůdce Franta preferuje tuhý vosk modrý, zbytek družstva, sestávající se ze šesti sester, maže většinou fialovým tuhým. Mázu vůbec neřeší, kdo má skluznici se šupinkami (Lenka). Komu to více podkluzuje, nevydrží a šáhne posléze po klistru (Marta, Irena). Tomuto svinstvu lepivému se ostatní brání (A8, Dana, Iva). Nicméně zaznamenán posun vpřed po Harrachově cestě, zvolna vzhůru proti proudu Mumlavy. Ta je plná předjarní vody, částečně pod sněhovou přikrývkou. Jako by s blížícím jarem bylo řece horko a chtěla peřinu odkopat... No a Mumlavské vodopády, praktiky hned za humny Harrachova - jedinečná burácivá krása pro oko i duši každého z nás... Na křižovatce Krakonošova snídaně (1031 m n.m.) konstatujeme, že počasí nám přeje měrou vrchovatou. Místo avizovaného polojasna všude, kam pohlédneš, pouze jasno nejjasnější! Ano, nejvyšší čas nasadit sluneční brýle. Je doba obědu, když se dodrápeme na Voseckou boudu (1250 m). Pravda, zelený čaj opět nemají, ale 12-tistupňová plznička spolehlivě žízeň zažene a polévky čočková, boršč i jablečný koláč či zmrzlinový pohár chutnají. S novou energií zdoláme dalších výškových 120 metrů a od Labské louky (1371 m) okouzleni kocháme se dokonalými výhledy - Sněžka, Lysá hora, Čerťák, v dálce pak i Zlaté návrší, Ještěd... Vracíme se stejnou stopou, úchvatným sjezdem. Místy však umydleným tak, že mnozí raději riskantní úsek sejdou s běžkami na ramenou. Na centrálním harrachovském parkovišti všech šest sester + jejich velitel zhodnotí nedělní akci jako zdařilou. Prostě Zdeněk to jako vždy dobře vymyslel, my úspěšně zrealizovali a sv. Petr byl tentokrát kamarád ;-)
(zaznamenala Harmiva)
